Kromě focení portrétů se taky ráda zapojuji do různých reportážních projektů a bývají z toho hrozně super zážitky.
Jako třeba tady focení pro Escape from Site 19. To byl zážitek s velkým Z. Pro mě velmi fascinující možnost nakouknout pod pokličku takového projektu...
O co se jedná: tým velmi zajímavých lidí už několik let pracuje na únikové stolní hře pro dospělé a já mohla být na chvilku součástí finiše, kompletace, balení a rozesílání hotové hry natěšeným koncovým zákazníkům po celém světě (je v AJ a velmi doporučuji). Pokud bych tuto stolní hru dostala do ruky bez tohoto zážitku, ani ve snu by mě nenapadlo, že za ní stojí taková partička lidí, že toto úhledné precizní dílko nevyšlo někde z výrobní linky...
* Když jsem přišla na smluvené místo, trochu jsem se zarazila, že jsem se ocitla před malou bytovkou. Čekala bych nějakou provozovnu, administrativní budovu, výrobnu...prostě sídlo velké firmy.
No před vchodem stála skupinka veselých dam a už z dálky mě vítaly. Takže dobrý, obavy z možného "úchyla", co se mi na chvíli vhrnuly do hlavy, se rozplynuly
Když dorazil ven i Kamil a konečně jsme spolu mluvili osobně, přišel mi ještě zajímavější, než jsem si ho mohla přestavit při mailové komunikaci. Připomínal mi Sheldona (v dobrém slova smyslu) šmrncnutého Stevem Jobsem z dob, kdy teprve vyvíjel Apple. Pro mě člověk trošku z jiné planety (se samozřejmě obklopuji podobnými lidmi, jako jsem já, Kamil je naprosto jinde) a nesmírně mě fascinoval.
O to víc jsem byla zvědavá a natěšená jít dál.
Už samotná bytovka na mě vevnitř zapůsobila takovou nostalgií a když jsem vlezla do toho malinkého, původně zařízeného bytečku jako kdysi mívala moje prababička, rozlil se mi úsměv po tváři.
Škoda, že se k tomuto příspěvku nedá dodat i ta vůně! Taky si čicháte k nové knize? Já to miluju. Tak přesně tak celý maličký byt, naplněný po strop krabicemi plných součástek pro kompletaci hry, voněl...
Uvnitř bytečku bylo dohromady 8 lidí plus já, mezi krabicemi cca 30 cm uličky. Kamil mi říkal, že tam bude poněkud těsno - ale takhle bych si to i při nejlepším líčení situace nedokázala představit
Celá partička byla velmi pozitivně naladěná a já měla volnou ruku. Super pocit jsem měla i z požadavku na zpracování fotografií. Měla jsem se přiblížit starým černobílým reportážním fotografiím cca z těch osmdesátek, což se mi snad celkem povedlo. Posuďte sami...
PS: celému týmu ještě jednou ze srdce děkuji, že jsem mohla takhle nahlédnout pod pokličku a že jsem mohla fotky zveřejnit. Snad se brzy budeme moct zase sejít - třeba u samotného hraní.
